Milí farníci, nevím, zda jste zaregistrovali, že v těchto červnových dnech oslavil krásné šedesáté narozeniny náš dlouholetý učitel náboženství, katecheta Vojtěch Šmídl. Myslím, že si zaslouží poděkování, že tolik let vydržel učit a stále učí náboženství ve školách v Sušici a v okolí. Kolika dětem pomohl na cestě víry, v kolika zasadil to cenné semínko víry, a kolik dětských srdcí zaléval, přihnojoval, aby to semínko víry mohlo dobře vzklíčit a růst! Samozřejmě růst dává jen Bůh! A za to všechno mu chci jménem svým i jménem vás, farníků, poděkovat a popřát mu do dalších let hodně štěstí, zdraví a hlavně hodně Božího požehnání a milostí.

 

A to, co jste určitě zaregistrovali, je odchod našeho pana faráře a vikáře sušicko-nepomuckého vikariátu P. Jarosława Zygmunta. I jemu bych chtěl poděkovat za 3leté působení v naší farnosti a zároveň v našem vikariátu. Povedlo se díky němu hodně oprav na faře a v okolí. Také nám všem sloužil i duchovně, kolik svátostí nám udělil, kolik z nás potěšil svou dobrou náladou a úsměvem. Za to vše mu patří velký dík! Zároveň mu také chceme popřát hodně Božího požehnání a milostí a Boží vedení do další etapy jeho života, kdy bude působit ve své domovině, v Polsku, blízko svého tatínka, který ho také moc potřebuje. Byl to moc dobrý nejen kněz ale i kamarád. Bude nám, nebo alespoň mně, moc chybět!

 

Takže do dalších let oběma jménem celé farnosti přeji jen vše nejlepší a stálou Boží přítomnost v každém jejich konání. A na památku a pro radost jsem oběma složil básničky, protože básněmi se to vždycky lépe řekne...

 

Uplynula teprve tři léta,
co jsi přišel k nám hlásat slovo Boží,
a teď, když naše farnost vzkvétá
a půda úrodná bez hloží,
musí rozejít se naše kroky
a Ty se zase loučíš s námi,
Bohu díky za ty tři krásné roky,
teď však životem půjdem zase sami.
Však neříká se nám to lehce,
oko v slzách plave,
loučíme se velmi těžce
s Tebou, milý Jarosławe!

 

Otec Marek nasadil vysoko laťku,
když se s námi loučil,
my měli obavy, jakého taťku
nám místo něho Bůh určil.
Obavy rozplynuly se záhy,
hned jak jsme Tě poznali,
a naše přátelské vztahy
jen v dobré rozvíjet se začaly.
Však také to Tvoje srdce
bylo vždycky laskavé
a teď nám moc jenom přece
budeš chybět, drahý Jarosławe!

 

Však domů Tvé srdce spěchá,
kde vlast Tvoje a otcova,
toť naše také jediná útěcha,
byť začneš zase od znova.
Ale Bůh je všude stejný
i o dvou kůrkách chleba
a život není beznadějný,
jen modlitby je stále třeba.
My myslet budem a modlit se stále,
jen oči v slzách jsou mlhavé,
ať se Ti tam daří i nadále,
přejeme Ti, milý Jarosławe!

 

Přejeme Ti tedy jen to dobré,
ať Bůh stále žehná Ti,
slunko v jasu, nebe modré,
ať šťasten jsi až do smrti.
A po ní pak se snad sejdem spolu
v tom krásném Božím království

sedneme si u jednoho stolu
a bude pokračovat naše přátelství.
Pro Boží království nic není škoda,
tam teprve poznáme to, co je pravé,
až život uplyne nám jako voda,
tam navždy s Bohem sejdem se snad,
Jarosławe!

 

Pro Vojtu:

Když nevíš, proč vznikl svět,
proč včela opylovává květ,
když vše nesrovnáš si v paměti,
když všechno divné zdá se ti.
Tak jaký je správný smysl světa,
naučí tě jen katecheta!

 

Když nevíš, jak vznikl svět,
když nevíš, kolik je již to let,
když Boha chceš trochu znát
a vědět, jak nás má všechny rád.
Tak jaká o Bohu je správná věta,
řekne ti jen katecheta!

 

Když nevíš, jak život žít,
když těžké věci se začnou dít,
když hledáš svého žití smysl,
kam pozvednout své srdce, mysl.
Tak jak prožít správně svoje léta,
to naučí tě jen katecheta!

 

Když říkají, že Bůh není,
že dobro se ve zlo vždycky změní,
že lepší je lidi podvádět
a každému úspěch závidět.
Tak nesmysly, co říká každá hloupá teta,
vyvrátí ti jen katecheta!

 

Když Boha najít nemůžeš,
když se náhle rozstůněš,
když Boha hledáš tam, kde není,
když upadáš v zapomnění.
Tak jak mudrce vedla kometa,
k Bohu zavede tě katecheta!

 

Když Boha špatně vnímáš,
když při modlitbě jenom dřímáš,
když vnímáš Boha jenom zdálky,
když nechápeš, proč dopouští války,
a Boha značí Tě jen silueta,
správný obraz Boha dá ti katecheta!

 

To všechno umí jen Boha znalý
muž, který je věkem zralý,
kdo věkem, jak víno začne zrát,
jenž slaví právě šedesát.
Kdo lítá všude jak raketa,
nejlepší ze Sušice katecheta!

 

A tak přeji Tobě zkrátka,
když dostihla Tě šedesátka,
ať své děti dál krásně vedeš
a všechno s hračkou stále svedeš.
A když Tebe děti zlobí,
když těžké máš období,
ať Ti, milý Vojtěchu,
Bůh vždy dodá útěchu!

 

Ať Ti splní každou Tvoji tužbu,
za tu Tvoji věrnou, těžkou službu,
ať žehná a vede Tebe stále
do konce života, ba i ještě dále,
a vše dá Ti k prospěchu,
to přeji Ti, milý Vojtěchu!

 

Děti Tě vždycky rády měly,
chvalozpěvy o Tobě pěly,
když k Bohu je Tvé řeči vedly,
když cukroví od Tebe snědly,
to já vím sic z doslechu,
jsi oblíbený, drahý Vojtěchu!

 

Ať svatozář nad hlavou Ti září,
všechno ať se Tobě daří,
ve škole i v rodině,
to Ti přeji jedině,
ať v klidu a ne ve spěchu
žiješ svůj život, Vojtěchu!

 

A až skončí Tvůj světa běh,
až zeslábne zrak a Tvůj dech,
když pak síly opustí Tě
a rozum budeš mít jak dítě,
pak zasloužíš si oddechu
navždy s Bohem v nebi, Vojtěchu!

 

Jiří Kopelent

 

Publikováno v letním Farním listu Farní list červenec-srpen 2024 (4.77 MB)